Zastávka 9

Devátá zastávka se nachází na lesním rozcestí u Kopaninského potoka. Je tu most přes potok a hájovna. Budete pokračovat směrem na východ, do kopce vedoucího k rozcestí u svaté Juliány.

 

Souřadnice této zastávky: 50.1290689N, 14.3053700E

Souřadnice následující zastávky: 50.1279050N, 14.3103242E

Právě jste na konci osady Preláta a čeká vás cesta lesem. Pokud je houbařská sezóna, zkuste štěstí a určitě něco najdete. Před vámi je kopeček k rozcestí u svaté Juliány, kde můžete posedět a třeba i posvačit. Porozhlédněte se po okolí, zjistěte, na jaké motýly a brouky tu lze narazit, a vzhůru k Juliáně!

Tuchoměrický les

Okolní les je houbařským rájem, kde lze najít i rarity

Říše hub je velmi obsáhlá a rozmanitá. Jenom v České republice odhadujeme výskyt okolo 4000 druhů makroskopických hub, tedy takových, které pozorovat lidským okem. To, co si každý představí pod pojmem houba, je ovšem jenom viditelná část celého organismu, takzvaná plodnice, na níž se vytvářejí výtrusy. Ty pak houba šíří do svého okolí a takto se rozmnožuje. Lze tedy s nadsázkou říci, že to, co vlastně vidíme a popřípadě sbíráme, je pouze pohlavní orgán houby. Hlavní, okem neviditelnou část tvoří vláknité provazce buněk, které představují podhoubí neboli mycelium. To může být pod zemí, ve dřevě, v různých organických látkách, prostě tam, kde ten který druh houby roste.

 

Houby mají v přírodě velký význam. Přispívají k ničení a mineralizaci organických sloučenin, čímž jsou podobné bakteriím. Aktivně se podílejí na rozkladu zbytků rostlin a živočichů, tedy tvorbě půdní organické hmoty. Životně důležitá aktivita mnoha hub vede k čištění půdy od různých patogenů. Důležitá je také takzvaná mykorhiza, kdy houby vstupují do vzájemně prospěšného symbiotického vztahu s vyššími druhy stromů.

 

Les v Přední Kopanině je z hlediska hub zajímavý skladbou dřevin, která je poměrně pestrá. Díky tomu zde lze najít dost druhů hub, což místní houbaři dobře vědí.

 

Smrž obecný

 

Zajímavé jsou nálezy smržů obecných (Morchella esculenta). Tento druh roste jen na několika místech v Praze a považuje se za chuťově jednu z nejlepších hub. Setkat se s ním lze pouze na jaře a hledat ho musíme pod jasany a osikami. To však není jednoduché, plodnice rostou často ve staré a nažloutlé trávě a díky svému vzhledu vytvářejí dokonalé mimikry.

 

Korálovec bukový

 

V tomto lese lze najít vzácný korálovec bukový (Hericium coralloides). Tento nádherný druh houby vypadá skutečně jako mořský korál, je velmi nápadný a často jej lze objevit i z větší vzdálenosti. Roste hlavně na trouchnivém dřevě buků a jde o vzácný a roztroušeně se vyskytující druh. Je sice jedlý, ale sbírat by se pro svou unikátnost neměl.

 

Rosolozub huspenitý

 

Běžnějším druhem, na který zde můžete narazit, je rosolzub huspenitý (Pseudohydnum gelatinosum), houba rostoucí přisedle na tlejícím dřevě. Plodnice jsou oválné, bílé, až do hněda zbarvené, zajímavé jsou trny zespodu klobouku. Houba je jedlá, má nezvykle rosolovitou konzistenci, bývá využívána do guláše jako náhrada kližky, ale dá se konzumovat i bez tepelné úpravy přímo v místě nálezu. Patří mezi nemnoho hub, jež mohou být základem sladkých jídel. Rosolzub bývá poměrně hojný od září do listopadu a lze ho najít pod jehličnany.

Text a foto: Jan Schneider

Ve zdejší přírodě můžete motýly pozorovat ve dne i v noci

Celosvětově je známo na 180 000 druhů motýlů. Pravděpodobně jde pouze o zlomek skutečného druhového bohatství, které patrně nikdy nebude vyčerpávajícím způsobem poznáno. Řada druhů totiž z přírody vymizí dřív, než se je podaří objevit a popsat. S motýly se setkáme prakticky všude kromě nejchladnějších a nejméně pohostinných oblastí. V podmínkách Česka a střední Evropy největší druhové bohatství nacházíme v takzvané otevřené krajině teplejších regionů, kde se střídají různé typy přírodě blízkého prostředí – světlejší lesy, lesostepi, louky, pastviny atd. – bez převahy intenzivně provozovaného zemědělství, lesnictví či průmyslové výroby.

 

Na našem území bylo dosud zachyceno asi 3500 druhů motýlů a nové záznamy každoročně přibývají s tím, jak se průběžně mění areály dosavadního výskytu nebo jak kolísají populační cykly některých druhů. Naopak řada druhů z naší přírody rychle mizí, poněvadž stávající podmínky přestávají vyhovovat jejich životním nárokům.

 

Význam motýlů v naší přírodě spočívá například v jejich začlenění do potravního řetězce, kde se uplatňují všechna jejich vývojová stádia – kromě dospělců tedy i vajíčka, larvy (kterým se u motýlů říká housenka) a kukly. Další významnou roli sehrávají dospělci motýlů jako opylovači rostlin (někteří motýli však mají ústní ústrojí dokonce zakrnělé a potravu vůbec nepřijímají). Jde o důležité indikátory stavu životního prostředí, kdy přítomnost nebo naopak nepřítomnost určitého druhu v dané lokalitě vypovídá o kvalitách a přírodovědecké hodnotě takového území. 

 

Nedávný orientační průzkum lokality kolem Přední Kopaniny, provedený v souvislosti s plánovanou výstavbou jednoho z úseků vnějšího pražského okruhu, uvádí okolo deseti druhů takzvaných denních motýlů, zejména bělásků, baboček a okáčů. Na světelný zdroj, používaný pro průzkum skupin motýlů aktivních v noci, zde přilétli především zástupci čeledi travaříkovitých, píďalkovitých, hřbetozubcovitých a můrovitých. Žádné z těchto pozorování se nevymykalo regionálně obvyklému spektru spíše běžnějších druhů, v lokalitě však při detailnějším průzkumu lze v budoucnu očekávat nálezy vzácnějších či jinak významnějších druhů.

 

Otakárek ovocný

 

Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) je sice druhem zákonem chráněným a uveden je i v takzvaném červeném seznamu bezobratlých, aktuálně se však šíří a znovu objevuje v mnoha lokalitách, kde byl dlouhodobě nezaznamenán. Nejraději má řídce křovinaté stráně včetně rozvolněných lesních okrajů, staré zahrady a sady teplejších oblastí, kde se jeho housenky vyvíjejí zejména na trnce, hlohu a ovocných stromech. V Praze a okolí není žádnou vzácností, ale dospělci se vyskytují spíše jednotlivě. Jelikož jsou dobří letci, můžeme motýla pozorovat i na místech, kde se jinak nevyvíjí.

 

Drsnokřídlec třešňový

 

Nápadný drsnokřídlec třešňový (Lycia hirtaria) z čeledi píďalkovitých oživuje brzy zjara řídké lesy a křoviny. Jeho housenky se zde živí na rostlinách nižších pater (například ostružiník, maliník, řešetlák), keřích (trnka, hloh) i listnatých stromech (bříza, jeřáb, vrba, dub). Přestože jde o častý druh, běžný návštěvník lokality se s ním setká málokdy, poněvadž ve dne se dospělci ukrývají v porostu a vylétají až po setmění.

 

Hřbetozubec hnědý

 

Hřbetozubec hnědý (Drymonia dodonaea) je nočním druhem, během dne většinou unikajícím pozornosti. Jde také o spíše jarního motýla, dospělci se však líhnou později a jejich výskyt může zasahovat až do časného léta. Hlavní živnou rostlinou housenek bývá dub.

Text: Petr Heřman, Jan Schneider

Foto: Petr Heřman, Zdeněk Laštůvka

Brouky není těžké objevit, když víte, kde je hledat

Brouci představují nejen druhově nejpočetnější řád hmyzu, ale zároveň mají prvenství v celé živočišné říši. Zatím je na celém světě známo okolo 400 000 druhů, vědci však odhadují, že jich je mnohem více. To je dáno zejména dokonalou přizpůsobivostí na různá stanoviště a biotopy. Odpradávna se brouci adaptovali na život na souši a v sladkovodních vodách, výjimkou není ani extrémní prostředí pouští či vysokých hor, najdeme je prakticky všude. Souvisí to se schopností letu a pevnou schránkou těla, ale i s tím, že larvy brouků mnohdy žijí v jiném prostředí a využívají jiné zdroje potravy než dospělci.

 

Řád brouků zahrnuje jak druhy z hlediska člověka prospěšné, jako jsou dravé druhy likvidujících nebezpečné škůdce či druhy mrchožravé pomáhající rychle odstraňovat mršiny, tak i druhy způsobující člověku nemalé obtíže, jako jsou například nebezpeční škůdci v zemědělství.

 

Z České republiky je v současnosti hlášeno okolo 6200 druhů brouků, některé však vymírají, jiné se zde naopak – například vlivem globálního oteplování – zabydlují.

 

Nosorožík kapucínek

 

Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) je velký, nápadný a nezaměnitelný druh. Díky své velikosti a pohlavní dvojtvárnosti patří mezi naše nejatraktivnější brouky. Samec je vybaven rohem a může měřit až 4 cm. Barva tohoto brouka je kaštanově hnědá až černohnědá, s dospělci se setkáme od jara do pozdního léta. V České republice se vyskytuje roztroušeně na vhodných biotopech, kterými jsou staré stromy s trouchnivým dřevem, ale také hromady starých pilin, komposty s listím a dřevem. Dospělci mohou přiletět za soumraku k blízkým světelným zdrojům, stačí třeba lampa pouličního osvětlení. Nosorožík kapucínek je chráněn zákonem, najdeme ho i v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR.

 

Střevlík vrásčitý

 

Střevlík vrásčitý (Chaetocarabus intricatus) je atraktivní, dravý druh brouka. Může dosahovat velikosti do 4 cm, zbarvení je černé s fialovo-modravým lesklým povrchem. Jeho krovky mají oválný tvar s četnými vráskami – odtud i jeho jméno. Střevlík vrásčitý je nočním dravcem, přes den se ukrývá pod kameny, v listí nebo v mechu. Výjimečně ho lze spatřit i lovícího během dne, za kořistí leze dokonce na stromy. V ČR patří k hojnějším druhům střevlíků, žije převážně v lesích, ale často také v parcích. Zde v lese ho můžeme spatřit, chce to ale vyrazit v noci s baterkou. Pozor však při manipulaci s broukem samotným, tito velcí střevlíci při ohrožení vystřikují ze zadečku páchnoucí sekret, kterým se někdy dokáží trefit přímo do očí potenciálního nepřítele.

 

Krasec lipový

 

Krasec lipový (Lamprodila rutilans) je brouk velký asi 1,5 cm, jehož krásné zbarvení je poměrně variabilní. Nejčastěji je základní barvou kovově zelená, přecházející na okrajích krovek a štítu do odstínů oranžové až červené. U nás se vyskytuje po celém území, přičemž nejhojnější je v nižších polohách. Nejvhodnějším biotopem jsou především okraje lesů, parky, aleje, ale i jednotlivé stromy. Jak už napovídá české druhové jméno, krasec lipový je svým vývojem vázán na lípy. K jeho nalezení stačí podrobněji prohlédnout kůru stromu, jeho přítomnost nám prozradí drobné elipsovité otvory, jimiž se dospělý brouk prokousal na svět. Krasec lipový je uveden v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR.

 

Tesařík pižmový

 

Tesařík pižmový (Aromia moschata) patří mezi nejkrásnější brouky. Tesaříci mají dlouhá tykadla, jejich larvy žijí většinou ve dřevě různých stromů, dospělci bývají často nápadně velcí a pestře zbarvení. Nejčastěji se s nimi setkáme na vrbách kolem vod a v tomtéž prostředí často usedají i na okoličnaté rostliny, kde je jednoduché je objevit. Tesařík je kovově lesklý a jeho barva přechází od zelené až po fialovou. Jak již jeho druhové jméno napovídá, vyznačuje se pronikavou vůní, kterou můžeme cítit dříve, než samotného brouka nalezneme. Česká společnost entomologická tesaříka pižmového zvolila hmyzem roku 2023.

Text:  Jan Schneider

Foto:  Pavel Krásenský, Roman Rejzek, Daniel Ridzi

Tuchoměřický les

Nacházíte se v Tuchoměřickém lese, který se rozkládá mezi obcemi Tuchoměřice, Statenice, Horoměřice a Přední Kopanina. Jeho rozloha činí zhruba 220 hektarů (asi 33 fotbalových hřišť). Les, jímž protéká Kopaninský potok, je kopcovitý, převýšení činí asi 60 metrů.

 

Většinu Tuchoměřického lesa, 173 hektarů, spravuje stát, zbytek je v soukromém vlastnictví. Jeho skladba je velmi rozmanitá. Napočítali byste tu 22 druhů dřevin plus dalších 15 druhů činí dřeviny přimíšené a vtroušené. Nejhojněji jsou zastoupeny duby a borovice, s odstupem pak následují smrk, modřín, buk a habr. Nadpoloviční většinu tvoří stromy listnaté.

 

Průměrný věk porostu je 49 let, nejstarší uvedený věk porostu je pak 157 let. Zhruba na třetině plochy lesa provádějí lesníci výchovnou péči pomocí prořezávek a probírek.

Text: Miroslav Pecha

Foto: Jan Hlaváč

Hájovna a bažantnice

Nadohled odsud se nachází hájovna postavená pro potřeby správy Tuchoměřického lesa. Ten kdysi patřil nadačnímu statku v Tuchoměřicích a bývala v něm honitba, jež byla až do roku 1866 v užívání c. k. místodržitelství. Pak byla postoupena Přední Kopanině za roční poplatek 15-20 zlatých. V současné době je hájovna v soukromém vlastnictví.

 

Kousek pod hájovnou byla v 50. letech zřízena bažantnice, jež funguje dodnes. Původně sloužila diplomatickému sboru, který v lese pořádal hony pro zahraniční hosty.

Text: Lenka Linhartová

Foto: archiv ÚMČ Praha – Přední Kopanina, Jan Hlaváč

Mapa naučné stezky