Zastávka 2
Druhá zastávka se nachází u altánu na konci ulice U Maří Magdaleny, která vede na západ od rotundy. U altánu je petangové hřiště. Odtud můžete vidět přistávající letadla. Dále trasa pokračuje jihozápadním směrem po stezce pro pěší a cyklisty.
Souřadnice této zastávky: 50.1167564N, 14.2940350E
Souřadnice následující zastávky: 50.1147889N, 14.2897381E
Jste u altánu s dětským hřištěm a hřištěm pro pétanque. Odsud je výborný výhled na přistávající či vzlétající letadla – ruzyňské letiště se nachází vzdušnou čarou asi kilometr jihozápadním směrem. Dále budete pokračovat stezkou pro pěší a cyklisty k opukovému lomu.
Letadla nadohled aneb Slavná historie ruzyňského letiště
Vznik letiště: 1932–1937
Historie letiště se začala psát v roce 1929, kdy byl přijat návrh tehdejší vlády ČSR na vybudování nového letiště.
Výstavba letiště byla zahájena v červenci 1932 s použitím co nejmenšího podílu mechanizace, aby stavba přispěla ke snížení nezaměstnanosti v době krize.
Stavba byla ukončena 1. března 1937 a letiště bylo ihned zahraničními odborníky označeno za jedno z nejlepších v Evropě. Moderní a nadčasová odbavovací hala se stala vzorem pro mnoho dalších nově vznikajících letišť v celé Evropě.
První letadlo přistálo na novém letišti 5. dubna 1937 v 9.00 hod. Šlo o stroj Douglas DC-2 na lince Piešťany – Zlín – Brno – Praha. Tímto příletem byl oficiálně zahájen provoz zbrusu nového letiště Praha – Ruzyně. První mezinárodní spoj na lince Vídeň – Praha – Berlín přistál v Praze o hodinu později.
Období války: 1940–1945
Během okupace a druhé světové války spravovala letiště vojenská Fliegerhorst. Němci zrušili veškerou československou leteckou dopravu, převzali letadla a využívali je především pro potřeby armády. Na letadlech byly znaky OK přemalovány na D-A. V provozu zůstala jediná linka: Berlín – Praha – Vídeň, kterou jednou denně zajišťovala Deutsche Lufthansa letadly Junkers Ju 52.
Letištní hangáry využívala německá armáda pro opravy vojenských letadel. Na letišti působila i letecká škola, kde se připravovali piloti bombardovacích letadel.
I během války pokračovala výstavba dráhového systému, takže v roce 1945 mělo letiště čtyři dráhy o délkách od 950 do 1800 metrů.
Díky květnovému povstání se podařilo letiště získat s téměř nepoškozenými dráhami, které tak bylo možné ihned využívat.
Doba poválečná: 1946–1959
Po osvobození Československa v květnu 1945 byl na letišti rychle obnoven civilní provoz. V roce 1946 byl také schválen návrh výstavby nové dráhy a dalšího rozvoje letiště. Letiště bylo postupně modernizováno, vzletové a přistávací dráhy byly prodlouženy, byl doplněn systém pojezdových drah a světelné zabezpečovací zařízení na noční provoz.
V letech 1947–1948 byla také zahájena výstavba paralelní dráhy směrem na severovýchod a jihozápad.
Doba normalizační: 1960–1989
V roce 1960 rozhodla vláda o výstavbě nového terminálu severně od dosavadního – dostal proto název Sever (dnes Terminál 1). Samotná stavba začala o čtyři roky později a nová odbavovací budova s kapacitou až 2,3 milionu cestujících ročně byla slavnostně otevřena v červnu 1968. Systém vzletových drah byl dále rozšířen a samotné dráhy byly prodloužené až na délku 4,3 km.
Už v srpnu téhož roku prošlo letiště neobvyklou zatěžkávací zkouškou, když na něm přistávala letadla okupačních armád Varšavské smlouvy.
V 80. letech se výrazně omezila vnitrostátní letecká přeprava, a to jednak díky otevření dálnice Praha – Brno – Bratislava a také kvůli zrušení leteckého spojení na vnitrostátních linkách na krátké vzdálenosti z důvodu snah o úspory pohonných hmot.
V roce 1986 byla dokončena rekonstrukce původní odbavovací budovy z roku 1937, která ctila její funkcionalistickou architekturu. Dnes stará budova s názvem Terminál T4 slouží zejména VIP letům a státním návštěvám.
Přelom století: 1990–2011
Už na začátku 90. let bylo jasné, že počet leteckých cestujících v Česku rychle poroste. Proto byl v červnu 1995 položen základní kámen nového odbavovacího komplexu a parkoviště.
V červnu 1997 byl zprovozněn vlastní terminál s kapacitou 4,8 milionu cestujících za rok a ve stejném roce vznikl také terminál Jih (dnes Terminál T3), který obsluhuje zejména soukromé lety.
O rok později byly zprovozněny moderní cargo terminál a rozmrazovací stojánka a byla modernizována letištní věž.
Zatímco v roce 1995 prošly letištěm více než tři miliony cestujících, dvojnásobku, tedy přes šest milionů, dosáhlo letiště v roce 2001.
V roce 2002 byl otevřen Parking C, tehdy největší poschoďové parkoviště ve střední Evropě. Začal se také využívat prodloužený prst B s nástupními prosklenými mosty a pohyblivým chodníkem a skončila rekonstrukce odbavovací budovy.
V roce 2005 už počet odbavených cestujících přesáhl hranici 10 milionů.
V září 2005 byla oficiálně otevřena veřejná část terminálu Sever 2 (dnes Terminál 2), který se využívá pro lety v rámci schengenského prostoru. Po jeho úplném dokončení v lednu 2006 měli cestující k dispozici 27 nástupních mostů a kapacita odbavených pasažérů se zvedla zhruba o 30 procent.
Doba nedávno minulá: 2012–2016
V květnu 2012 byla zahájena generální oprava hlavní dráhy RWY 06/24, která sloužila od roku 1963. Rekonstrukce probíhala v několika etapách a byla dokončena v roce 2014.
V roce 2012 došlo ke změně názvu z Letiště Praha na Letiště Václava Havla Praha. Stalo se tak 5. října 2012, v den výročí narozenin bývalého prezidenta České republiky Václava Havla.
Letiště také v roce 2015 zpřehlednilo a zjednodušilo systém parkování, které zastřešilo značkou Aeroparking.
Text: Letiště Praha
Foto: archiv Letiště Praha
Býval tu mořský ostrov
Pokud jde o horniny, pro Přední Kopaninu je typická opuka či pískovec, ale lze tu narazit i na buližník. Tento zpravidla šedočerný kámen, často prostoupený bílými žilkami křemene, patří mezi nejstarší a nejodolnější horniny Českého masivu. Kromě křemité hmoty buližníky obsahují jemně rozptýlený grafit způsobující tmavé zbarvení, někdy můžou být díky přítomnosti oxidů železa i načervenalé či narezlé.
Buližníky vznikaly před více než 650 miliony let, a to usazováním na dně moře v místech bohatých na roztoky kyseliny křemičité. Na jejich vzniku se patrně podílela také činnost primitivních mikroorganismů.
Díky odolnosti vůči zvětrávání tvoří buližníky nápadné vyvýšeniny a skalní útvary (suky, kamýky). Na území Prahy budují například vrch Ládví v Ďáblicích, Kozí hřbety v nedalekém Suchdole či soutěsku Džbán v Divoké Šárce.
Drobnější těleso tmavých buližníků však najdeme i v geologickém podkladu Přední Kopaniny. Pozorovat ho lze kousek od místa, kde právě stojíte, na zahradě za domem č. p. 168 v ulici K Tuchoměřicům. Skalní suk zde vystupuje do výšky několika metrů. Pevná hornina tu byla obnažena působením eroze při zařezávání Kopaninského potoka.
Zdejší buližníkové skalisko ovšem vyčnívalo nad úroveň terénu ještě mnohem dříve – během mořské záplavy v období svrchní křídy, tedy přibližně před stovkou milionů let. Při stoupání mořské hladiny se tak stalo mořským ostrůvkem, do kterého narážel křídový příboj. A to do doby, než ostrůvek zmizel v hlubinách a pohřbily ho písčité a vápnité usazeniny, z nichž později vznikla souvrství pískovců a opuk.
Text: Jan Zavřel
Foto: Jan Hlaváč
Příběh domku, který už nestojí
Kousek odtud vidíte maringotku, která dnes slouží Kopaninskému spolku. Dříve tu stával domek, o němž se v roce 1968 zmiňuje místní kronika. Z krátkého příspěvku je cítit bezútěšnost časů, které nejsou příliš hlubokou minulostí.
„Cestou k opukovým lomům stojí toto chatrné stavení, které je ještě obydlené. Pochází z dřívějších dob, kdy v lomech pracovalo více dělníků, a tato stavba sloužila jako obydlí především těm chudším.
Vystřídalo se tu několik nájemníků, posledním z nich je pan Josef Poláček, který byl synem rolníka z č. p. 14. Statek byl však prodán v dražbě, a tak se přestěhoval sem. Pracoval jako kočí v místním JZD a po odchodu do důchodu pracuje jako hlídač na stavbě nového letiště.“
Text: Jan Hlaváč
Foto: archiv Kopaninského spolku, archiv ÚMČ Praha – Přední Kopanina
Zahrajte si Kopaninský pétanque
Pétanque je hra, která vznikla ve Francii a je určená pro dvě jedno- až tříčlenná družstva. Hraje se s několika kovovými koulemi a jednou menší dřevěnou koulí (takzvané prasátko). Cílem je hodit koule co nejblíže prasátku. Součástí strategie je i vyrážení koulí soupeřů. Hrát lze na jakémkoli terénu.
Malé hřiště pro pétanque se nachází kousek od vás. Protože zřejmě u sebe nemáte kovové koule a ani prasátko, můžete si zkusit zahrát s kameny, kterých jistě najdete v okolí spoustu. A hře můžete říkat třeba Kopaninský pétanque. Jeho pravidla jsou následující:
– Rozdělte se do dvou družstev o stejném počtu hráčů, přičemž každý hráč bude mít tři kameny.
– Losem se určí družstvo, které bude začínat. Hráč ze začínajícího družstva vybere startovní místo tak, že na zem nakreslí kruh, ze kterého se následně budou házet kameny.
– Začínající hráč nahodí prasátko (tedy malý kámen) do vzdálenosti alespoň čtyř metrů. Poté tento hráč hází svůj první kámen co možná nejblíže k prasátku. Obě hráčovy nohy musejí zůstat v kruhu, dokud se kámen nedotkne země.
– Do kruhu se postaví protihráč a snaží se hodit svůj kámen blíž k prasátku. Může tak učinit i vyražením soupeřova kamene nebo prasátka.
– Vždy hází družstvo, které prohrává, a to až do doby, než se ujme vedení nebo spotřebuje veškeré kameny.
– Když už družstvo nemá kameny, hráči druhého družstva házejí své zbývající kameny.
– Hráči v družstvu se mohou libovolně střídat, pořadí není určeno. Nemohou si však předávat kameny.
– Body za jedno kolo se počítají ve chvíli, kdy ani jedno družstvo nemá žádné kameny. Vítězné družstvo získává jeden bod za každý kámen, který je blíže prasátku než první nejbližší kámen poražených. To znamená, že jeden bod dostane družstvo, co má kámen nejblíže k prasátku plus jeden bod za každý další kámen, co je nejblíž.
– Hráč družstva, které vyhrálo předchozí kolo, hází prasátko z místa, kde leželo v závěru hry. Vítězem je družstvo, které získá celkové skóre 13 bodů.
Text: J. R. Tancibůrek
Foto: archiv, Jan Hlaváč