Zastávka 7
Sedmá zastávka se nachází na křižovatce ulic Nové domy a K Prelátům. Poblíž jsou kontejnery na tříděný odpad. Dále trasa vede severním směrem ulicí K Prelátům.
Souřadnice této zastávky: 50.1204142N, 14.3002683E
Souřadnice následující zastávky: 50.1232056N, 14.3008881E
Za chvíli se vydáte po úzké silnici do osady Preláta. Čeká vás hezký úsek trasy mezi pastvinami, a pokud budete mít štěstí, narazíte na stáda koní. Napřed se ale podívejte, co zajímavého v minulosti bylo v těchto místech. A alespoň virtuálně navštivte nedalekou hradní zříceninu, kam obec každoročně pořádá pochod nazvaný Od rotundy na Okoř.
Na Okoř je cesta... a vede právě tudy
Okoř je jedním z nejoblíbenějších hradů ve středních Čechách. Jistě i proto, že je velmi blízko Prahy a uprostřed nádherné krajiny. Pěší turisté i cyklisté na Okoř často vyrážejí právě z Přední Kopaniny. Čeká je trasa dlouhá kolem devíti kilometrů, na jejímž začátku se právě nacházíte (její přesnou mapu najdete dole na stránce).
Luxusní rezidence
Okoř patří mezi nejznámější české zříceniny a její historie je částečně spojená s řádem Tovaryšstva Ježíšova, tedy s jezuity, kteří se výrazně zapsali i do dějin Přední Kopaniny.
Hrad byl postaven ve druhé polovině 13. století a o jeho zakladateli se toho příliš neví – mohl to být nějaký vysoce postavený církevní činitel. Na Okoři se vystřídalo mnoho vlastníků z řad bohatých měšťanů a šlechticů a v polovině 17. století připadla jezuitům, kteří ji využívali jako letní sídlo.
Ostatně hrad zřejmě nikdy neměl důležitou obrannou funkci. Je usazen na strategicky poměrně nevýhodném místě, a pokud byl někdy napaden, obránci se pravděpodobně museli spoléhat na soustavu rybníků, které brzdily nápor útočníků. Je možné, že Okoř byla od počátku koncipována spíš jako luxusní rezidence než jako pevnost.
Konec jezuitského snu
Traduje se, že hrad zchátral poté, co ho dobyli husité, ale ve skutečnosti se ve zříceninu začal měnit až během třicetileté války. Po jejím konci poničenou Okoř odkázal královský místodržící Jaroslav Bořita z Martinic pražským jezuitům, kteří hrad spravovali ze svého sídla v nedalekých Tuchoměřicích.
Do jeho obnovy a přestavby jezuité investovali nemalé finanční prostředky, ale vrátit Okoři původní lesk se jim zcela nepodařilo. Když byl řád Tovaryšstva Ježíšova v roce 1773 zrušen, hrad začal znovu chátrat a lidé ho využívali jako zdroj kamene a dřeva pro nové stavby. Rozprodávání či drancování pokračovalo až do roku 1921, kdy se Okoř stala majetkem státu. Ten provedl nejnutnější opravy, neboť zřícenina už byla pro návštěvníky nebezpečná.
Hrad, který dnes spravuje Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, je volně přístupný a lze si ho prohlédnout buď s průvodcem, nebo bez něj. Louka v podhradí bývá v létě dějištěm hojně navštěvovaných kulturních akcí.
Text: Jan Hlaváč
Foto: archiv, Jan Hlaváč
Soustava rybníčků a panský mlýn
Na Kopaninském potoce, který protéká přímo pod vámi, kdysi bývala soustava rybníčků. Dnes už po ní nenajdete ani stopu, na místě někdejších rybníčků a mokřadů jsou dnes zahrady nebo zástavba.
Největší a zárověň poslední rybník soustavy byl někde v těchto místech, poblíž usedlostí, které vidíte severním směrem v ulici K Prelátům. Na louce, jež se rozprostírá přímo před vámi, můžete pozorovat nenápadnou terénní vlnu, která snad naznačuje, kudy vedla hráz. Na tomto rybníce stával mlýn. Sice dávno zanikl, ale píše se o něm v místní kronice:
„Za dob jezuitů stával též mlýn na pozemku p. Tureckého a pamětníci vypravují, že zachován byl zbytek, takzvaný krupník. Pole pod lesem nese název dodnes ‚na rybníčku‘, což vysvětluje pravdivost bývalého panského mlýna a pole to bývalo kdysi rybníkem při mlýnu tomto.“
Dále se kronikář zmiňuje, že se zde také pálily cihly, a dokonce proběhly pokusy těžit v zalesněné stráni železnou rudu. Možná proto někteří staří pamětníci vzpomínají, že slyšeli, že kromě mlýna zde stával i hamr.
Do dnešních dnů se zachoval takzvaný Kopanský mlýn, který se ovšem nachází na Únětickém potoce, do nějž se Kopaninský potok vlévá. Dnes je přebudován na vyhledávanou výletní restauraci, ale v minulosti prý sloužil především sedlákům z Přední Kopaniny. Opět citujme kroniku:
„Kopanský mlýn jest nazýván odpradávna při rybníku pod lesní strání při silnici od Tuchoměřic směrem ku Statenicům. Říká se však též Štěpánkovic mlýn po majitelu p. Václavu Štěpánkovi. Názvu toho používají novodobě, staří usedlíci však používají starého názvu.“
Text: Jan Hlaváč
Ilustrace: Ivo Medek Kopaninský
Foto: archiv ÚMČ Praha – Přední Kopanina
Kdysi slavné, dnes zaniklé koupaliště
Kousek odtud proti proudu Kopaninského potoka bylo kdysi koupaliště, které v roce 1934 postavil místní hostinský Voska. Bylo vydlážděno bílými cihlami, mělo kabiny a stála u něj budova s tanečním sálem a výčepem. Sklepy sloužily jako sklad ledu, který se sem dovážel z místních rybníčků.
Koupaliště bylo známé a jezdili na něj i výletníci z Prahy. V roce 1945 ale bylo silně poškozeno a přestalo sloužit svému účelu. V padesátých letech proběhla jeho rekonstrukce, ovšem obnovit bývalou slávu už se nepodařilo. Dnes na místě koupaliště stojí dětské hřiště s malou vodní nádrží.
Text: Jan Hlaváč
Foto: archiv ÚMČ Praha – Přední Kopanina