Zastávka 5

O tom, že v místech, kde dnes leží Přední Kopanina, žili lidé už v mladší i pozdní době kamenné, máme archeologické doklady. O osídlení v období doby bronzové (2200–800 před naším letopočtem) však mnoho nevíme. Přitom v její mladší a pozdní fázi vznikaly velké sídelní areály a opevněná sídliště, po nichž by měly zůstat stopy až do dnešních dnů.

Na sklonku doby železné

Populační růst tehdy narazil na možnosti krajiny. Objevují se první ekologické katastrofy způsobené odlesněním a následnou erozí, která je doprovázena zanášením koryt řek i potoků a následnými povodněmi.

Pražská kotlina i její okolí byla velmi hustě osídlena lidem knovízské a mladší štítarské kultury (1400/1300–800 před naším letopočtem), jejichž sídliště a pohřebiště jsou nejčastěji odkrývanými pozůstatky obyvatel středních Čech z období zemědělského pravěku. Proč tehdy Přední Kopanina žádné obyvatele neměla, je velkou záhadou. Nejspíše se nám stopy po osídlení v tomto historickém období prozatím nepodařilo nalézt.

Doklady přítomnosti člověka v údolí Kopaninského potoka pocházejí až ze sklonku doby železné – halštatské (podle hornorakouského naleziště v Hallstattu) datované do let 800–380 před naším letopočtem. Její počátek je spojován s ochlazením podnebí a zvýšeným nebezpečím nájezdů nomádů z Východu (Kimmeriové, Skytové). Tehdy vznikají mobilní bojové družiny orientované na dobytkářství. Objevuje se kur a kůň se stává symbolem reprezentace muže – bojovníka. V 6. století před Kristem roste hustota osídlení, rozšiřují se zemědělské osady a vznikají kmenová knížectví s opevněnými hradišti a pohřebišti místních kmenových vládců. Známe bohatě vybavené knížecí hroby takzvané bylanské kultury a zajímavostí je, že ženské hroby z tohoto období jsou naopak velmi chudé.

Dvě naleziště u jednoho mostu

Doklady nejmladšího osídlení z období zemědělského pravěku pocházejí na Kopanině až z přelomu starší a mladší doby železné (nejspíše mezi lety 460 a 380 před naším letopočtem) a nejsou výsledkem standardního archeologického výzkumu, ale takzvané terénní povrchové prospekce. Ta je jednou z nedestruktivních archeologických metod, které identifikují archeologické naleziště bez nutnosti zásahu do terénu. Jednou z možností identifikace archeologických lokalit jsou povrchové sběry nálezů na polích či v zahradách.

Právě tímto způsobem se podařilo na počátku 80. let 20. století pracovníkovi Archeologického ústavu AV ČR Janu Frolíkovi nalézt zlomky keramických nádob z pozdní doby halštatské, a to při západním okraji obce, po severní straně ulice Do Roklí v místě zrušeného ovocného sadu (dnes parcely číslo 376/1 a 377/1).

Existence mladšího časně laténského sídliště byla potvrzena kopaninským rodákem, archeologem a vysokoškolským pedagogem Jiřím Musilem. Ten západně od místa, kde se právě nacházíte, v okolí mostu poblíž příjezdové komunikace k dálnici, objevil časně laténské zlomky keramiky i nálezy z pozdního halštatu.

Zlatá doba Keltů

V závěru halštatského období se vůdčí skupinou obyvatel stali Keltové, usazení na území od Čech přes jižní Německo až po Francii. V období mladší doby železné, které se také říká laténská (podle naleziště La Tène ve Švýcarsku), datované lety 380–0 před naším letopočtem, se objevují opevněná hradiště (sídla územních vládců) s honosnými paláci, kultovními okrsky a bohatými pohřebišti. Četná rozsáhlá kostrová plochá pohřebiště s pohřbenými bojovníky a jejich ženami dokumentují keltskou expanzi jižním směrem – do severního Řecka a Itálie –, doprovázenou demokratizací společnosti. Keltové prokázali zručnost při výrobě keramických nádob, šperků a železných předmětů. Zdokonalili také zemědělskou technologii – používali železné radlice oradel, železné srpy nebo rotační kamenné mlýnky na mouku.

V nejmladším období laténu vznikala rozsáhlá, hradbou opevněná sídliště městského charakteru – oppida. Objevují se také první mince, takzvané duhovky. A pokud jde o strukturu společnosti, kmenové vládce doplňovala vrstva kněží – druidů.

Dodnes je co hledat a nacházet

Naše představy o historickém vývoji kopaninského katastru v pravěku mohou ještě doznat značných změn. I dnes totiž lze získat nové, překvapující informace – například v rámci sledování stavebních aktivit. O tom svědčí dva nedávno odkryté sídlištní objekty ze samého závěru laténského období (takzvaný Latén C–D, vsazený do let 260–50/0 před naším letopočtem) přímo v historickém jádru obce během rekonstrukce a dostavby usedlosti č. p. 25 na přelomu let 2020 a 2021. Archeologie nám tedy může i dnes doplnit či zcela změnit dosavadní představy o historickém vývoji naší krajiny.