Zastávka 14

Jezuitský hospodářský dvůr na Přední Kopanině je uváděn jako jeden z prvních majetků řádu Tovaryšstva Ježíšova v Čechách. V roce 1572 byl jezuitům nejprve propůjčen Maxmiliánem II., k řádnému zápisu do desek zemských došlo až roku 1584 za vlády Rudolfa II. Noví majitelé při budování dvora navázali na starší stavby, které na Kopanině v té době již stály.

Kde stála kopaninská tvrz?

Dříve, ve 13. až 15. století, se zde rozkládal hospodářský dvůr, jehož historie je spojena s řadou majitelů většinou nižšího šlechtického postavení, případně pražských měšťanů. Jejich sídlem byla opevněná tvrz – nejstarší zmínka o ní pochází z roku 1408, kdy ji získal staroměstský měšťan Albert Chotek. O umístění ani podobě této tvrze a přilehlého dvora však dosud nemáme přesnější zprávy, nejspíš stála v místech pozdějšího dvora nebo v jeho nejbližším okolí.

Je pravděpodobné, že tvrz existovala už v době Budislava z Kopaniny, zmiňovaného v pramenech k roku 1285. Stopy osídlení z tohoto období byly zjištěny při archeologickém výzkumu, který předcházel stavbě kolumbária v parku před rotundou sv. Maří Magdaleny. Přesněji je tak známa až podoba jezuitského barokního hospodářského dvora a je otázkou, zda do něj byla včleněna i zmiňovaná tvrz nebo její zbytky. O ploše středověkého opevněného sídla, jehož ruiny a příkopy zmiňují prameny, mnoho nevíme. Stopy po tvrzi zřejmě zanikly při mladších stavebních úpravách. Podle dosavadního bádání mohla stát na ploše jezuitského hospodářského dvora, jehož uzavřený pravidelný tvar pravděpodobně vychází ze staršího opevnění.

Zrušeno, rozparcelováno, prodáno…

V 16. století náležel hospodářský dvůr do majetku kláštera sv. Kateřiny na Novém Městě pražském, k roku 1543 je však uváděn jako pustý a tvrz opuštěná. Zásadní stavební aktivity jsou na Kopanině spojovány s úředníkem desek zemských Isaiášem Velíkem z Šonova, který je zde v nájmu uveden k roku 1566. V té době začalo budování kamenných budov, které realizoval stavebník Jan Maria Vlach. Neutěšené majetkové poměry tehdejšího majitele však vedly ke konfiskaci dvora a tvrze, které byly roku 1572 svěřeny jezuitům.

Značné škody Kopanina utrpěla v době třicetileté války. Obec a současně i sousední Tuchoměřice nejprve 30. října 1639 vypálil na svém tažení švédský vojevůdce Baner. Obě vsi pak Švédové vypálili znovu v roce 1648. Po těchto událostech začali jezuité hospodářský dvůr přestavovat do barokní podoby. Působili v něm až do zrušení řádu papežem Klimentem XIV. roku 1773, kdy se dvůr stal majetkem novoměstského konviktu.

V následujícím období byl rozparcelován a rozprodán a na jeho místě vzniklo několik domů, které svým rozložením zachovávaly dispozici a členění původního dvora. Jde především o dodnes stojící domy s čísly popisnými 1, 30 a 29. Na někdejší vnitřní ploše dvora je dnes Hokešovo náměstí, kde právě stojíte.

Ze starších map je patrné, že dvůr měl čtvercový tvar a jeho součástí byla vodní nádrž, která se nacházela v místech, kde je dnes zázemí budovy úřadu městské části. Při stavbě kanalizace na Hokešově náměstí byly také odkryty dva sklepy, v nichž se našla keramika z 16. až 17. století.

Něco tu přece jen zbylo

Z původních částí jezuitského dvora se v domech s čísly popisnými 1 a 30 dochovaly především přízemí a sklepy, zaklenuté valenými klenbami a českými plackami. Vyšší patra prošla ve 20. století přestavbami, byla doplněna novými okny – v čísle popisném 30 střílnovými – a vnější verandou.

Mezi oběma domy, které původně tvořily jednu stavbu, se také zachoval klenutý vstup do původního jezuitského dvora. Vjezd je opatřený pískovcovým portálem a nad ním probíhající římsou, nad klenákem portálu je vidět oválný znak s jezuitským monogramem „IHS“.

Soubor budov v severní části Hokešova náměstí je od srpna roku 2009 památkově chráněn.