Zastávka 8
Osmá zastávka se nachází u koňských výběhů v ulici K Prelátům. Východním směrem je čistička odpadních vod. Dále budete pokračovat na sever, projdete částí Přední Kopaniny zvanou Preláta, na rozcestí se dáte doprava a půjdete podél Kopaninského potoka až k mostu u hájovny.
Souřadnice této zastávky: 50.1232056N, 14.3008881E
Souřadnice následující zastávky: 50.1290689N, 14.3053700E
Vstupujete do osady, která je součástí Přední Kopaniny a říká se jí Preláta. Název zřejmě vyjadřuje, že se dříve jednalo o majetek církevních hodnostářů, tedy prelátů. Kopaninská kronika ovšem původ názvu vysvětluje jinak:
„Na prelátech říká se samotě pod lesem. Vypráví se, že v klínech lesa na místě tom scházívali se za starých časů čeští bratří, vyznávači českobratrské církve, a tajně konali tu svoji pobožnost a volili sobě preláta.“
Dříve zde byla samota, dnes je tu střídmá zástavba, a především chatová kolonie, která začala vznikat na konci šedesátých let 20. století. Chaty najdete severozápadním směrem v mírném svahu nad výběhy pro koně a také v údolíčku kolem Kopaninského potoka.
V poměrně nedávné době archeologové zjistili, že místo, kde nyní stojíte, bylo osídlené už v pravěku…
Sídliště pravěkých lidí na Prelátech
Příběh objevu pravěkého sídliště na Prelátech se začal odvíjet v březnu 2002 v místech, kde se právě nacházíte. Tehdy zde, v ulici K Prelátům, archeologové ze Státního památkového ústavu dohlíželi na výkop určený pro uložení kabelu elektrického napětí. Našli při tom důkazy, že zde žili lidé už v mladší době kamenné, tedy v období 6500 až 4700 let před naším letopočtem, jemuž se také říká neolit. Charakteristickým rysem tohoto období je postupný přerod lovců a sběračů v zemědělce.
Objev keramických zlomků
Neolitické sídliště se rozkládalo na přírodní terase v meandru nivy potoka, který protéká jen několik desítek metrů směrem na východ od místa, kde stojíte. Odsud terasa vypadá nenápadně, ale při pohledu od potoka je poměrně výrazná. A právě tady se díky výkopovým pracím našly archeologické objekty obsahující zlomky takzvané „lineární keramiky“. Ta je pro kulturu neolitických zemědělců poměrně typická. Jsou pro ni příznačné šálky, kulovité mísy, vázy a džbánky bez oušek, které mají jednoduché tvary a jsou zdobeny rytou linkou.
Archeologové nalezli celkem devět objektů – všechny byly uloženy na východní straně výkopu, tedy směrem k potoku. Nacházely se v hloubce 40 až 53 centimetrů pod současnou úrovní terénu.
Pokud jde o keramické zlomky, z devíti nalezených objektů je obsahovaly pouze čtyři. Šlo o zdobený okraj nádoby kultury s lineární keramikou, dále o zlomky dvou okrajů bez výzdoby a také o úlomek ucha a částečně zachovalý „pupík“ nádoby. Čtvrtý objekt obsahoval čtyři střepy, a to tři zlomky těl nádob se zdobením a jeden „pupík“ s miskovitým povrchem. U zbývajících pěti objektů se žádné vzorky keramiky získat nepodařilo. Veškeré nalezené zlomky šlo zařadit do stejného časového období.
Proč žili pravěcí lidé právě tady
Terasa, kde v pravěku žili lidé, není sice nijak výrazná, ale její umístění v údolí Kopaninského potoka z ní vytvářelo místo příhodné pro život. Leží čtyři až šest metrů nad potokem, což skýtá dostatečnou ochranu před případným vzedmutím vodní hladiny. Vzdálenost šedesát až sto metrů od koryta potoka nebyla pro získávání pitné vody podstatnou překážkou.
Od východu a západu je terasa chráněna před nepřízní podnebí okolními stráněmi. Údolí zároveň tvoří přírodní „esíčko“, které i dnes místo kryje před nepříjemným chladným severním větrem. Nadmořská výška terasy, která se pohybuje těsně kolem hranice tří set metrů nad mořem, jen výčet výhod doplňuje.
Zda se lidé kultury s lineární keramikou zastavili v okolí dnešní ulice K Prelátům jen na chvíli, nebo zde žili delší dobu, to ovšem zůstane navždy tajemstvím.
Text: Martin Omelka
Ilustrace: Ivo Medek Kopaninský
Foto: archiv autora, Archiv hlavního města Prahy, Jan Hlaváč, Mapy.cz
Kde se tu vzali koně?
Osada Preláta patřila už před rokem 1566 pražské kapitule, která si ji ponechala ve svém vlastnictví i poté, co svůj ostatní kopaninský majetek prodala jezuitům. Gruntovní kniha z roku 1797 uvádí, že osadu tvoří shluk tří usedlostí. Dnes je zde kromě řídké běžné zástavby chatová kolonie, která se začala rozvíjet v 60. letech minulého století.
Dominantu Prelátů tvoří výběhy pro koně, které patří ke statku č. p. 18, jenž leží severozápadně od tohoto místa. Dlouhá léta zde hospodařil rod Kraumanů, grunt však po roce 1948 zanikl. O více než třicet let později se statku ujala rodina Malých a začala zde opět hospodařit. Jejich prioritou byl chov koní a prvního koně určeného pro rekreační ježdění sem přivezli roku 1994.
Statek se postupně rozrostl tak, že v něm mohlo být ustájeno dvacet koní. Dnes zde sídlí Jezdecká stáj Preláta – Přední Kopanina, která je členem České jezdecké asociace.
Text: Bára Malá
Foto: archiv Jezdecké stáje Preláta – Přední Kopanina
Obdivuhodná vila Na Skalce
Zhruba 300 metrů severozápadním směrem, nad výběhy pro koně, se tyčí zvláštní vila. Je postavená z černého kamene, tedy z materiálu, který je na místní poměry netradiční (pro Přední Kopaninu je příznačná opuka). Dnes se vila poněkud ztrácí v zástavbě, ale dříve stála nad osadou Preláta osamocená.
V roce 1933 ji pro sebe a svou rodinu nechal postavit majitel pražské tiskárny a vydavatel Listu paní a dívek Artur Vaňous. Stavba vily a budování příjezdové cesty poskytly práci mnoha nezaměstnaným obyvatelům obce. Na místním hřbitově pak tiskař a vydavatel Vaňous zakoupil hrobové místo a vybudoval zde velkou rodinnou hrobku.
Po roce 1945 byla vila zkonfiskována a spravována místním národním výborem, který zde ubytoval nájemníky. V roce 1967 jeden z nájemníků nemovitost koupil. Zahrada patřící k vile byla rozparcelována a zastavěna čtyřiceti chatami. Stala se tak základem později vybudované rozsáhlé chatařské kolonie na Prelátech.
Text: Lenka Linhartová
Foto: archiv ÚMČ Praha – Přední Kopanina, Jan Hlaváč
Ráj lovců letadel
Zřejmě jste si všimli, že nízko nad vašimi hlavami prolétávají v pravidelných intervalech letadla. Nacházíte se totiž jen několik set metrů od přistávací dráhy patřící k ruzyňskému Letišti Václava Havla. Proto je toto místo vyhledávané milovníky letectví, a zejména „lovci letadel“, kteří tu pořizují originální snímky přistávajících gigantů. Mnohé fotografie „letadel ve vzduchu“, které jste viděli v knihách, časopisech či na internetu, vznikly právě tady.
Možná vás překvapuje, že přistávající stroje nejsou zdaleka tak hlučné, jak by si člověk představoval. Ostatně místní obyvatelé si na letadla zvykli a jejich stálou přítomnost už ani nevnímají.
Text: Jan Hlaváč
Foto: Petr Hrubeš