Zastávka 12
Dvanáctá zastávka se nachází u cesty vedoucí mezi polem a loukou k Přední Kopanině. Je tu lavička a výhled akcíz, který stojí na křižovatce silnic u sochy svatého Václava. Dále trasa vede po cestě směrem do obce.
Souřadnice této zastávky: 50.1218303N, 14.3034722E
Souřadnice následující zastávky: 50.1184969N, 14.2992533E
Opustili jste les a nacházíte se na stezce pro pěší a cyklisty, po níž se vrátíte zpátky do obce. Možná ale bude stát za to, když se na chvíli posadíte na lavičku a zahledíte se přes pole. Jsou tam zajímavosti, o nichž si budeme vyprávět na této zastávce. A samozřejmě je také ještě potřeba vyluštit dvanáctou část Eliasova kódu…
Hrob lidí kultury zvoncovitých pohárů
V poli asi 800 metrů jihovýchodním směrem od tohoto místa byl učiněn jeden z nejzajímavějších archeologických nálezů v katastru Přední Kopaniny. Svědčí o tom, že zde žili lidé v eneolitu, tedy pozdní době kamenné či době měděné (2500 až 2300 před naším letopočtem).
V první polovině 19. století poblíž sochy svatého Václava odkryli dělníci, kteří upravovali cestu, kostrový hrob. Archeolog Ludvík Šnajdr zjistil, že jde o hrob takzvané kultury zvoncovitých pohárů obsahující hrnek s uchem, který je dnes uložen ve Strahovském klášteře.
Lidé, kteří už znali kov
Lidé kultury zvoncovitých pohárů žili na rozsáhlém území od severozápadní Afriky přes západní Evropu, Britské ostrovy až po Malopolsko a Karpatskou kotlinu. Tehdejší doba byla charakteristická velkými hospodářsko-společenskými proměnami, které souvisely s přechodem k produktivnímu hospodářství.
Šlo o nový způsob obdělávání půdy jednoduchým oradlem s využitím dobytka k zápřahu. V nálezech se objevují předměty z kovu, konkrétně mědi, a nové, do té doby neznámé suroviny jako jantar nebo sůl. Rozvíjel se směnný obchod a specializovaná výroba. Prohlubování majetkových rozdílů vedlo k bojovým střetům a rostla úloha mužů ve společnosti.
Lukostřelci se zvláštní lebkou
Nevelká sídliště byla tvořena dvěma až šesti usedlostmi, které obývaly nejčastěji čtyřčlenné rodiny. Počet obyvatel vesnice nepřesahoval deset až pětadvacet osadníků. Majetkové a společenské rozdíly se projevují i na pohřebištích, kde bývají muži uloženi ve skrčené poloze na levém a ženy na pravém boku.
Lidé kultury zvoncovitých pohárů byli osobitým etnikem. Pocházeli pravděpodobně z Pyrenejského poloostrova a od domácí populace se lišili „krátkolebostí“ – nalezené lebky mají krátkou, širokou a vysokou dutinu. Pro mužské hroby je typická „lukostřelecká“ výbava obsahující luky, šípy, nátepní destičky či měděné dýky.
Nálezy nádherných leštěných pohárů zřejmě souvisejí se zavedením takzvaných „picích rituálů“, jejichž účelem bylo upevnění mezilidských vztahů uvnitř skupiny a navázání nových kontaktů s okolím. Poháry, které snad bývaly i předmětem směny, měly pro příslušníky této kultury zvláštní význam, neboť k dennímu užití používali běžnou keramiku.
Text: Vojtěch Kašpar
Ilustrace: Ivo Medek Kopaninský
Foto: Jan Hlaváč
Archeologické nálezy v katastru Přední Kopaniny
Doklady svědčící o přítomnosti člověka v katastru Přední Kopaniny ve starších časových obdobích nejsou tak skromné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Do konce 20. století však byly známé pouze dva.
Nejstarším dokladem je nález nádoby lidu zvoncovitých pohárů. Hrob s nádobou odkryli v první polovině 19. století dělníci při úpravě cesty obcházející Přední Kopaninu jihovýchodním směrem (viz mapku, bod 1). Pokusy získat další důkazy o působení tohoto lidu v okolí obce jsou zatím neúspěšné.
Druhý důkaz starého osídlení zastoupený zlomky pozdně halštatské keramiky byl získán v 80. letech 20. století Janem Frolíkem (viz mapku, bod 2). Ve stejné době objevil Jiří Musil zlomky keramiky raně laténské (viz mapku, bod 3). Oba nálezy pocházejí z okolí mostu nad ulicí Do Roklí.
V roce 2002 nalezli archeologové ze Státního památkového ústavu poblíž osady Preláta na přírodní terase na břehu Kopaninského potoka důkazy o osídlení v období neolitu, tedy v mladší době kamenné (viz mapku, bod 4).
Zatím poslední nález je z roku 2021, kdy byly při rekonstrukci domu v ulici K Padesátníku objeveny stopy po laténském osídlení (viz mapku, bod 5).
Webová mapa archeologických nálezů
Text: Martin Omelka
Foto: Jan Hlaváč, Mapy.cz
Budova prvorepublikového akcízu
Za polem, zhruba 950 metrů jihovýchodním směrem, na křižovatce u kruhového objezdu, můžete spatřit osamocenou budovu č. p. 108. Jde o typizovanou stavbu takzvaného akcízu (z německého slova die Akzise, které znamená potravní daň).
Podobné akcízy vznikaly od roku 1829 na přístupových cestách kolem velkých měst. Tehdy byla zavedena potravní daň neboli daň z dovozu zboží, převážně potravin. Jde o předchůdkyni dnešní spotřební daně, kterou vybírali takzvaní akcízáci, příslušníci finanční stráže, kteří v těchto objektech vykonávali službu i bydleli.
Budova zdejšího akcízu byla postavena po roce 1920, kdy se „potravní čára“ posunula za Nebušice. Za první republiky bylo v okolí Prahy podobných domů čtyřiadvacet a některé z nich stojí do dnešních dnů, třebaže typizovanou „akcízáckou“ budovu byste v nich leckdy už nepoznali. Ta zdejší si ovšem původní vzhled do jisté míry zachovala.
Potravní daň byla v našich zemích zrušena roku 1942, ale akcízy stále připomínají historky o pašování potravin přes čáru pod dámskými sukněmi. Nebo vzpomeňte na příhodu z Haškova Švejka, kdy se zřízenec akcízu ptal dobrého vojáka, co vezou, a on odpověděl: „Trojici boží a panenku Marii s feldkurátem.“
Text: Vojtěch Kašpar
Foto: archiv, Jan Hlaváč
Dobrodruzi s detektory kovů
Okolní pole a lesy lákají dobrodruhy s detektory kovů. Kvůli blízkosti letiště tu za druhé světové války panoval poměrně čilý ruch a mnozí lidé doufají, že zde najdou munici, zbraně, vojenské propriety, nebo dokonce části sestřelených letadel. Přítomnost akcízu zase slibuje nálezy ztracených mincí a cenných předmětů, které tu ukryli pašeráci.
Od roku 1989, kdy nastal boom detektorů kovů, zdejší lokalitu navštívil bezpočet amatérských i profesionálních hledačů. Místní pole a lesy jsou prohledány tak důkladně, že najít něco zajímavého, nebo dokonce cenného je takřka nemožné.
Text a foto: Jan Hlaváč