Cesta poznání
Zdá se, že jsi na Cestě poznání zabloudil. Možná se chceš k nějakému úkolu vrátit nebo potřebuješ malou nápovědu. Tady najdeš pomocnou ruku. Ale nezneužívej ji!
Zastávka 1
První část kódu aneb Eliasův vzkaz
Ignáci, drahý synovče!
Bůh vyslyšel mé modlitby a ty ses přidal k našemu řádu Tovaryšstva Ježíšova. Nyní jsi tedy, Ignáci, jezuitou a tvým domovem je tuchoměřický klášter. Nezapomeň však ani na svoji rodnou Přední Kopaninu. Právě zde je ukryt poklad nesmírné ceny. Je to něco, co všichni místní lidé uctívají a považují za posvátné.
Aby sis poklad zasloužil, musíš projít čtrnáct zastávek Cesty poznání. Na každé z nich po vyluštění hádanky nebo splnění úkolu obdržíš jednu část kódu – bude to buď číslice, nebo písmeno. Všechna ta čísla a litery si pečlivě poznamenej a získej tak klíč o čtrnácti znacích. Až ho budeš mít, můžeš odemknout tajnou klášterní komnatu a pak už bude poklad nadosah! A kde že se komnata nachází?
V pravé části všech tabulí, jež lemují Cestu poznání, najdeš QR kód – je nadepsán slovy „Hledáš poklad?“. Pokud ho naskenuješ, dostaneš se do míst, kde už komnatu – zatím zamčenou – snadno objevíš. Kromě toho pod QR kódem nalezneš zvláštní videovzkaz a taky pomoc, pokud bys na Cestě poznání začal bloudit…
Ale dost řečí, milý synovče Ignáci! Teď a tady můžeš získat první část čtrnáctimístného klíče!
Jen pár desítek metrů od místa, kde stojíš, na hřbitovní zdi, za kterou je rotunda sv. Maří Magdaleny, se nachází pamětní deska císaře a českého krále Ferdinanda Dobrotivého. Na desce je nápis, z nějž musíš získat jedno písmeno, které si poznamenáš (zapiš si ho jako velké). Které to je? Je to samohláska, jež se v nápisu vyskytuje nejčastěji…
Hodně štěstí, Ignáci! Ať tvé kroky provází Bůh!
Tvůj strýc Elias Ricco,
věrný služebník řádu Tovaryšstva Ježíšova
Nápověda:
Nápis obsahuje všechny samohlásky, které se v češtině vyskytují: A, E, I (nebo Y), O, U. Spočítej, kolikrát tam která je, dlouhé a krátké samohlásky můžeš počítat zvlášť, ale není to nutné. Jedna samohláska totiž převažuje poměrně výrazně, ať počítáš, jak počítáš. A mimochodem – hledaná samohláska se podobá jedné číslici. Poznamenej si ji jako velké písmeno.
Zastávka 2
Druhá část kódu aneb Eliasův prezident
Ignáci, nejsem tak nemoderní člověk, jak si možná myslíš. Na tomto místě jsem často dalekohledem sledoval přistávající letadla. Mám ty velké burácející stroje rád! Co já se s nimi nacestoval do Vatikánu a za svými bratry z Tovaryšstva Ježíšova, kteří jsou rozeseti po celé planetě…
Ale tebe jistě spíš zajímá kód, jenž tě dovede k pokladu. Nuže… Nedaleko odsud je ruzyňské letiště, které je dnes pojmenováno po prvním českém prezidentovi. Druhou částí kódu je první písmeno prezidentova příjmení.
Nápověda:
Nenechej se zmást tím, že na fotce Eliasovy pracovny vidíš portrét T. G. Masaryka. Ten byl sice prvním prezidentem, ale československým, nikoli českým. První český prezident byl bývalý disident a bojovník proti komunistické moci a jeho křestní jméno je Václav.
Zastávka 3
Třetí část kódu aneb Eliasův kámen
Ignáci, věříš tomu, že kameny mohou mít duši? Já sám vlastně nevím. Ale věřím tomu, že člověk jim duši vtisknout dokáže. Kolik já v životě viděl kamenných kostelů a katedrál! Všechny měly duši a přebýval v nich Bůh…
Synovče, vzpomínáš si na obrázky, které jsem měl ve své bývalé pracovně? Na každém z nich byl nějaký kámen, socha, stavba nebo rovnou celé pohoří. Nesčetněkrát sis je prohlížel. A jistě tedy víš, na kolika z nich se vyskytuje opuka. Když se správně dopočítáš, získáš třetí část kódu.
Nápověda:
Úkol není nijak těžký. Přesto ti snad pomůže nápověda, že z opuky je postavena nejvýznamnější historická památka Přední Kopaniny. A z opuky lze také vybudovat pevnou zeď.
Zastávka 4
Čtvrtá část kódu aneb Eliasův telefon
Ignáci, ty víš, že mobilní telefon používám jen nerad. Člověk je k němu připoutaný jak k řetězu, a když mi někdy v noci zazvoní, polije mě hrůza, že zas volá někdo z Vatikánu a chce zrušit náš řád Tovaryšstva Ježíšova.
Ale jednou jsem musel svému mobilu poděkovat. Když jsem byl na procházce, právě v těchto místech jsem ucítil plyn. Naštěstí je poblíž napsané číslo na plynovou pohotovost. Zavolal jsem tam a zabránil tak neštěstí. Najdi to číslo, vezmi z něj poslední číslici – a ta bude čtvrtou částí kódu.
Nápověda:
Pár metrů od tebe je malá stavba – jde o regulační stanici plynu. Na zelené bráně je poněkud zašlá tabule – zkus ji prozkoumat. Jestli ani tahle nápověda nepomůže, pak věz, že číslice, kterou hledáš, se dá otočit vzhůru nohama a pak bude znamenat o něco nižší číslo.
Zastávka 5
Pátá část kódu aneb Eliasova studánka
Ignáci, nyní se vydej ulicí směrem pod most. Asi osmdesát metrů za ním uvidíš po pravé straně dřevěná dvířka, která ukrývají studánku. Místní lidé říkají, že je bezedná. Když se ji hasiči pokusili vyčerpat, za den se hladina snížila sotva o pár centimetrů.
Na dvířkách je nápis „Pouze užitková voda!“ a také je tam vyřezaný jistý známý symbol. Pojmenuj ten symbol – a první písmeno onoho slova bude pátou částí kódu. Zapiš si tu literu jako velkou.
Nápověda:
Dvířka, za nimiž se skrývá studánka, nelze přehlédnout. A ten vyřezaný symbol jistě dokážeš správně pojmenovat. Ale přesto – jde o symbol, který nějak souvisí s láskou. Jde také o sval v těle, který pracuje bez ustání.
Zastávka 6
Šestá část kódu aneb Eliasovo světlo
Synovče Ingáci! Jistě víš, že bez ohledu na to, jakými stezkami jsem v životě kráčel, moje cesta vždy směřovala za světlem. Kéž by i tebe provázelo světlo. Světlo svic, lamp a luceren, ale hlavně světlo našeho Pána…
Na Cestě poznání budeš teď pokračovat ulicí Nové domy, ve které se právě nacházíš. Od této chvíle začni počítat pouliční lampy, které jsou po levé straně. Až se ocitneš u šestnácté lampy, zbystři. Najdeš na ní šestimístné číslo. Vyber třetí číslici zleva (anebo také třetí zprava – měla by být stejná) – a ta bude další částí kódu, který hledáš.
Nápověda:
Abys číslici získal, musíš správně spočítat lampy, pak už je to jednoduché. Kdyby ses náhodou přepočítal, pak ti třeba pomůže nápověda, že jde o číslici, která se často vyskytuje v pohádkách. Třeba v té o zlaté rybce, co umí splnit určitý počet přání.
Zastávka 7
Sedmá část kódu aneb Eliasova rytina
Synovče Ignáci, hrad Okoř jistě znáš. Vždyť kdysi patřil nám jezuitům, ale to už je hluboká minulost. Dnes jsou to ruiny – ovšem krásné! Mám velkou sbírku kreseb, obrazů, rytin a pohlednic, na nichž je tento hrad vyobrazen, a mezi nejpovedenější patří ocelorytina od česko-německého malíře a restaurátora Kandlera z roku 1865.
Do jeho rytiny jsem důmyslně ukryl jedno písmeno, které je zároveň iniciálou malířova křestního jména. Objev ho a získáš sedmou část kódu.
Nápověda:
Někdo tu literu vidí na první pohled, jiný ji nenajde ani za deset minut… Zkus se pozorně podívat na náhon vedle mlýna. A kdyby ani to nepomohlo, pak věz, že malíř Kandler má stejné křestní jméno jako slavný skladatel Mozart.
Zastávka 8
Osmá část kódu aneb Eliasův letopočet
Synovče Ignáci! Dokud mi ještě sloužily nohy, právě sem, na Preláta, jsem rád chodíval na procházky. Kvetoucí louky, zurčící potok, vůně lesa, stáda koní… Člověk by ani neřekl, že je v hlavním městě. Ale dosti snění! Jistě tě zajímá, kde najdeš další část kódu.
Ignáci, pokud půjdeš dále touto cestou, po necelém čtvrtkilometru uvidíš po pravé straně nový bílý statek. Na jeho štítu je nějaký letopočet. Číslice, která se v něm vyskytuje jen jednou, je osmou částí kódu.
Nápověda:
Minul jsi ten statek? Nebo špatně vidíš a dalekohled není po ruce? Pak by ti mohla pomoct nápověda, že hledaná číslice vypadá skoro stejně jako jedno písmeno abecedy.
Zastávka 9
Devátá část kódu aneb Eliasův brouk
Ignáci, vzpomínáš, jak jsme spolu trávili hodiny a hodiny nad mojí sbírkou brouků? Pak jistě víš, že jeden brouk je mému srdci nade všechny milý. Povídá se o něm totiž, že je to boží posel, který dokáže vzlétnout až k samotnému Bohu a doručit mu jakékoli lidské přání. Vždyť mu také lidé někdy říkají pámbíčkova kravička nebo pámbíčkova ovečka. Ale je i jinak užitečný – v mé zahradě byl vždy vítán, neboť ničí mšice a červce. A přestože není nijak velký a díky své barvě je nepřehlédnutelný, nepřátelé se ho bojí – je totiž jedovatý. Umí být rafinovaný: když ho vezmeš do ruky, vypadá jako mrtvý.
Jeho kresby zdobí odedávna moji pracovnu. A když ses, Ignáci, začal coby pětiletý chlapec učit počtům, znaménka na jeho krovkách ti sloužila jako počítadlo…
Český a ostatně i latinský název mého milého brouka obsahuje číslovku. A ono číslo je, drahý synovče, devátou částí kódu.
Nápověda:
Kolik asi teček má na krovkách beruška? Číslo, které hledáš, se obecně považuje za šťastné.
Zastávka 10
Desátá část kódu aneb Eliasova světice
Ignáci, jestlipak jsi nezapomněl zapálit svíčku u sochy svaté Juliány? Tahle světice sice není v Čechách právě známá – vždyť také žila na území dnešního Turecka –, ale úctu si určitě zaslouží.
Pro našeho Pána Ježíše Krista musela podstoupit nepředstavitelná muka. Když si odmítla vzít zámožného Římana jménem Eleusius, který se klaněl modlám, polévali ji roztaveným olovem. Zázrakem to ovšem přežila. V žaláři, kam byla uvržena, se jí zjevil ďábel v andělské podobě a nabádal ji ke sňatku, ona ho však odhalila a spoutala kovovým řetězem. Lámali ji v kole osázeném železnými ostny. Všechno však přečkala a nakonec ji usmrtili až mečem.
Všimni si, drahý synovče Ignáci, jakou roli hrál při Juliánině mučení kov: roztavené olovo, řetěz, železné ostny, meč… Socha, která zde stojí, je sice z kamene, ale její podstavec nějaké železné prvky obsahuje, třebaže jich mnoho není.
Najdi je a spočítej – a to číslo bude desátou částí kódu.
Nápověda:
Kovových prvků je na podstavci sochy opravdu málo a snad tam ani správně nepatří. Na jejich spočítání by ti stačily prsty jedné ruky – a to i kdyby ti těsná nadpoloviční většina z nich chyběla.
Zastávka 11
Jedenáctá část kódu aneb Eliasův strom
Ignáci, vzpomínáš jak jsi byl ještě klouček a já tě bral s sebou do lesa a učil tě poznávat stromy? Pamatuješ si, jaký strom jsem měl vždy nejradši? Jehličnan, jehož název je odvozen od slova „bor“, tady les. My znalí latiny tomuto stromu říkáme také Pinus…
Když si český název mého milého stromu napíšeš velkými písmeny, zjistíš, že dvě litery, které v něm jsou hned vedle sebe, dávají dohromady latinskou číslovku. Zapiš si ji jako normální arabskou číslici a budeš mít jedenáctou část kódu.
Nápověda:
Tím stromem je borovice. Zkus si to napsat velkými písmeny a latinskou číslici tam jistě uvidíš. Že nevíš, jak latinská čísla fungují? Nuže, je to takhle: 1 – I, 2 – II, 3 – III, 4 – IV, 5 – V, 6 – VI, 7 – VII, 8 – VIII, 9 – IX.
Zastávka 12
Dvanáctá část kódu aneb Eliasův pohár
Synovče Ignáci, musím se ti s něčím svěřit. Vždy jsem sbíral a dosud sbírám leccos – od brouků až po gramofonové desky. Jediná sbírka, které jsem se zbavil, je sbírka pohárů, protože mi ji znechutila tvoje teta Julie. Vždyť víš – jak měla na zdi ty ošklivé obrázky s poháry. Každý pes, jiná ves!
Jeden pohár jsem si ovšem nechal. Není to zrovna Svatý grál, ale je cenný, vyrobili ho lidé kultury zvoncovitých pohárů. Zkus ho v té Juliině příšerné galerii najít, zjisti, pod jakým je písmenem – a budeš mít další část kódu.
Nápověda:
Ten pohár je hliněný, patřičně zvoncovitý a mohl by mít načervenalou barvu.
Zastávka 13
Třináctá část kódu aneb Eliasova fotka
Ignáci, synovče! Ty víš, že nekleji, ale tentokrát jsem klít musel! Nechal jsem si v ateliéru pana Tůmy z Horoměřic vyretušovat svoji oblíbenou historickou fotografii kopaninských hasičů a ten starý opilec ji zničil! Odretušoval totiž i to, co neměl.
Spočítej, kolik věcí onen nesvědomitý fotograf ze snímku omylem odstranil – a to číslo je třináctou částí kódu.
Nápověda:
Toto číslo už se v kódu vyskytlo jednou. Co by ti mohlo pomoct, jestli ses špatně dopočítal? Třeba to, že číslo, které hledáš, jde otočit vzhůru nohama a pak se stane jiným, vyšším číslem.
Zastávka 14
Čtrnáctá část kódu aneb Eliasova litera
Ignáci, vypadá to, že jsi úspěšně prošel Cestou poznání a chybí ti už jen poslední, čtrnáctá část kódu. Jak ji získáš?
Nad průjezdem, který vede na toto náměstí, je umístěn znak s jezuitským monogramem. Jsou to tři písmena, z nichž jedno označuje slovo Ježíš. Víš, které to je? Poslední částí kódu je právě tato litera.
Jestli jsi neudělal nikde chybu, máš nadosah kopaninský poklad, který jsem ti odkázal. Nyní se můžeš pokusit pomocí klíče – kódu – odemknout komnatu… Naskenuj prostřední QR kód na této tabuli a… Dál už si jistě poradíš sám…
Nápověda:
Hledané písmeno kupodivu není J. Jde o literu, která je ze všech nejužší a k jejímu napsání ti stačí jeden krátký tah.
Fakt si nevím rady!
Možná jsi udělal všechno, co jsi mohl, ale přesto ti tajemství Cesty poznání proklouzlo mezi prsty. Snažil ses řádně plnit úkoly, poctivě luštit rébusy a šifry, ale někde jsi udělal malou chybu. Kód má čtrnáct znaků, stačí jeden z nich vyluštit nebo zapsat nesprávně a vše je ztraceno… Ztraceno!
Opravdu navždy ztraceno? říkáš si teď asi. Opravdu se pro mě cesta k pokladu jednou provždy uzavřela?
Nikdy neztrácej víru! namítl by jezuitský kněz Elias Ricco. A možná by ti dal poslední šanci, byť by sis ji nezasloužil…
