Zastávka 1
První zastávka se nachází u stanice autobusů 161 a 312 Přední Kopanina – stanice u rotundy (druhá stejnojmenná stanice je nad Hokešovým náměstím naproti obchodu). Poblíž vidíte park, na jehož konci je rotunda sv. Maří Magdaleny. Dále trasa pokračuje západním směrem – půjdete ulicí K Tuchoměřicům, obejdete rotundu a pak odbočíte vpravo do ulice U Maří Magdaleny.
Souřadnice této zastávky: 50.1174958N, 14.2972403E
Souřadnice následující zastávky: 50.1167564N, 14.2940350E
Právě stojíte v přirozeném středu Přední Kopaniny. Máte výhled na románskou rotundu sv. Maří Magdaleny, která je obklopena hřbitovem a vede k ní cesta parkem. V parku se nachází nejmenší vlastivědné muzeum v Česku – je umístěno v bývalé kapli sv. Ludmily a Marty –, kolumbárium, dřevěná zvonička a pomník postavený na památku občanů padlých v první světové válce. V těsné blízkosti parku, přímo vedle vás, stojí budova bývalého jezuitského dvorce s průjezdem, který vede na náměstí vzniklé rozparcelováním tohoto dvora a vystavěním selských usedlostí.
Rotunda sv. Maří Magdaleny
Nejstarší a nejvýznamnější památkou Přední Kopaniny je románská rotunda sv. Maří Magdaleny pocházející z počátku 12. století. Řadí se do skupiny rotund budečsko-levohradeckých a údajně stojí na místě bývalé pohanské svatyně. Kostel má okrouhlou loď o průměru pouhých 5,3 metru, ze které na východě vystupuje půlkruhová apsida. Na západě byla později, patrně v 15. století, přistavěna hranolovitá věž a za jezuitů byla rotunda rozšířena ještě o jižní přístavbu.
Zrekonstruovaná památka
Kostel je od roku 1352 doložen jako farní, v roce 1779 však byla fara zrušena a kostel se stal filiálním. Tehdy se zřítila klenba a budova začala rychle chátrat. Obec ji dokonce chtěla v roce 1845 zbourat a postavit nový kostel, ale k tomu nakonec naštěstí nedošlo.
V letech 1852–1858 proběhla zásadní rekonstrukce – především díky podpoře císaře Ferdinanda Dobrotivého. Pamětní desku věnovanou tomuto zachránci rotundy lze najít na hřbitovní zdi v parku. Rekonstrukce byla svěřena profesoru pražské techniky Karlu Wiesenfeldovi, pro kterého to byla první a jediná práce tohoto druhu. Při rekonstrukci došlo k několika zásahům do stavby, které neodpovídají původnímu románskému slohu. Především se to týká oken ve věži. Rotunda byla znovu vysvěcena 21. září 1862.
V první polovině osmdesátých let minulého století, před další velkou rekonstrukcí, proběhl stavební průzkum kostela. Při něm bylo mimo jiné potvrzeno původní rozvržení rotundy. Také se přišlo na to, že stavba má velmi mělké základy – jen asi 40 až 60 centimetrů – a že tyto základy a zdivo do výšky zhruba půl metru byly postaveny z opuky odlišného složení než zbytek stavby. Tu tvoří řádkové kvádříkové zdivo, které pochází z kopaninského lomu (na něj se zaměříme na zastávce číslo 3). Dosud poslední opravy rotundy proběhly v roce 2000, přičemž nové vitráže oken byly instalovány už v 90. letech minulého století.
Doteky starých časů
Z vnitřního vybavení kostela je zřejmě nejcennější raně gotická pískovcová křtitelnice ozdobená vytesanými arkádami, ve kterých jsou čitelná písmena „MAR“ a „X“. Nápis lze zřejmě interpretovat jako „Maria“ a „Kristus“.
Nad oltářním stolem, který je rovněž z kopaninské opuky, je vsazen do zdi čtvercový opukový reliéf patrně z druhé poloviny 17. století, zobrazující ukřižovaného Ježíše, Pannu Marii, svatého Jana a Maří Magdalenu.
V apsidě se nachází pseudogotický obraz Klanění tří králů, který je kopií původního deskového obrazu, a obrazy sv. Ludmily a sv. Václava od Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1861. Na severní stěně válcové lodi máme možnost vidět oltářní reliéf s motivem ukřižování Ježíše Krista z přelomu 16. a 17. století, na západní stěně obraz sv. Maří Magdaleny od Viléma Kandlera z druhé poloviny 19. století. Nad oltářním reliéfem v severní stěně lodi vidíme vitráže
sv. Ludmily a sv. Václava od Františka Fišera z roku 1946.
V rotundě se i v dnešních časech konají bohoslužby a koncerty. Vždy ve středu a v neděli je otevřen hlavní vchod, odkud lze nahlížet dovnitř přes kovanou mříž. V této době také můžete navštívit muzeum zřízené v bývalé kapli sv. Ludmily a Marty.
V okolí rotundy se zřejmě už ve středověku nacházelo pohřebiště. Nejstarší dochovaný hrob je však až z roku 1882. Na zdejším hřbitově je pochován známý filmový režisér Martin Frič, který však na Přední Kopanině nežil. Jeho hrob najdete zhruba patnáct metrů napravo od hřbitovní brány.
Text: Lenka Linhartová
Foto: Jan Hlaváč
Muzeum v kapli sv. Ludmily a Marty
Kaple sv. Ludmily a Marty, kterou vidíte v levé části parku naproti zvoničce, byla postavena v roce 1712 jako přístřeší otevřeného oltáře, kde se sloužily mše pod širým nebem. Kaple byla zasvěcena svaté Martě, patronce hospodářství, a svaté Ludmile, o níž se tradovalo, že měla ke zdejší lokalitě vztah.
Zasvěcení kaple je spojováno s pověstí z pohanských dob, kdy kněžna Ludmila přicházela na zdejší místa obětovat bohům. Poté, co byla společně s knížetem Bořivojem pokřtěna na Levém Hradci, měla na zdejším místě založit křesťanský kostelík. Svatá Marta, která byla sestrou Lazara a Marie z Betanie, byla považována za vzor a patronku všech, kdo se aktivně zapojují do pomoci bližním, a sama podle Nového zákona pečovala o Ježíše Krista.
Popis inventáře kaple se dochoval až z počátku poslední čtvrtiny 18. století, kdy se uvádí, že v kapli se kromě tří nebo čtyř svatých obrázků nic jiného nenalézá. Další inventář z roku 1798 uvádí oltář s obrazem sv. Maří Magdaleny a několik papírových obrázků.
V roce 1867 byla kaple, v té době už nepoužívaná, prodána obci, která v ní zřídila márnici. Na počátku 70. let minulého století prošla kaple rekonstrukcí a vzniklo v ní kolumbárium. To sloužilo svému účelu až do roku 2012, kdy po další vlně oprav bylo do původní kaple umístěno nejmenší vlastivědné muzeum v ČR.
Jádro muzea tvoří bannery, kde je podána historie obce od pravěku po dnešek – najdete tu obrazové informace i faktografické texty. Výstava je doplněna prosklenou vitrínou, kde si lze prohlédnout skutečné archeologické nálezy či jejich kopie, počínaje keramikou nejstarších zemědělců a renesančními kachlemi ze 16. století konče.
V těsné blízkosti muzea se dnes nachází nové kolumbárium, které bylo otevřeno v roce 2011.
Text: Lenka Linhartová
Foto: Jan Hlaváč
Zvonička postavená na protest
Proti kapli stojí dřevěná zvonička, postavená v roce 1935 z příspěvků členů Církve československé husitské. O důvodech, proč místní obyvatelé zvoničku postavili, se detailně rozepsal dlouholetý kopaninský kronikář Oldřich Volf:
„Patnáctého března měla pohřeb má matka Marie Volfová. Jelikož byla jinověrkyně, sice u Církve československé, zakázal jí farář církve katolické ve farnosti tuchoměřické zvoniti u nás v kostele umíráček. Lid v obci se tímto jednáním vzbouřil, jelikož moje matka byla váženou občankou. Lid roztrpčen vystupoval ihned z církve římskokatolické a přestoupil k víře československé. Během týdnu přestoupilo 120 občanů. Ale to nebylo už odbyto. Požádali sbor Církve československé v Tuchoměřicích, aby za pomoci jich mohli si postaviti svoji zvoničku.
Pod starobylou lípou v parku u kostela postavena byla zvonička a její jméno nese mistra Jana Husa. Veřejnosti předána 21. dubna za veliké účasti všech okolních vesnic. Celková účast asi 1200 lidu. Prvně jako očistu odzvonili Marii Volfové. V pravém rameni zvoničky zadělán je historický pergamen o poměru tomto – kdy a jak bylo nutno obhajovati svá práva ve svobodné vlasti léta Páně 1935.“
Text: Lenka Linhartová
Foto: archiv ÚMČ Praha – Přední Kopanina, Jan Hlaváč
Pomník na památku padlých
V parku byl ve 20. letech minulého století ze sbírek organizovaných obcí a obecními spolky, zejména tělocvičnou jednotou Sokol, postaven pomník na památku občanů padlých v první světové válce. Odhalen byl v roce 1924 a o čtyři roky později do něj byla uložena prsť ze zborovského bojiště.
Po druhé světové válce přibyla k pomníku další deska se jmény padlých v tomto válečném konfliktu. V roce 2010 byla během rekonstrukce deska sejmuta, opravena a umístěna na ocelový plát, který dnes vidíte na reversu památníku.
Text: Lenka Linhartová
Foto: Jan Hlaváč
Trdlice – nástroj potupy pro odsouzené
Trdlice je původně dřevěné náčiní, jakási „koza“, která se používala při zpracování lnu. V přeneseném významu je to ale i nástroj, který sloužil když ne rovnou k mučení, tak alespoň k potupení odsouzenců.
Jedna taková trdlice (též trlice, kozel, kláda, šroubek či šárka) stála naproti dnešnímu parku, kousek za silnicí. Šlo o dva dlouhé trámy, do nichž byly vydlabány polokruhové otvory. Když k sobě klády přilehly, vznikly otvory kruhové, do nichž byly upínány ruce nebo nohy odsouzených osob. Trdlice měla někdy otvory tři – dva menší pro ruce a větší prostřední pro krk.
Prostranství se říkávalo „na trdlici“ ještě dlouho potom, kdy se nástroj potupy přestal používat.
Text: Lenka Linhartová
Ilustrace: Ivo Medek Kopaninský
Foto: archiv
Pamětní deska Ferdinanda Dobrotivého
Na hřbitovní zdi vedle kolumbária můžete vidět pamětní desku věnovanou císaři Ferdinandu V., zvanému Dobrotivý. Byla odhalena 27. srpna 2016 v souvislosti s připomínkou 180. výročí Ferdinandovy korunovace za českého krále. Tato událost je významná tím, že šlo o poslední českou korunovaci, další panovníci z habsburského rodu – František Josef I. a Karel I. – už korunu nepřijali.
Ferdinanda Dobrotivého mnozí považovali za slabomyslného, zajímal se však o botaniku a moderní technické vynálezy, ovládal několik jazyků a hrál dobře na klavír a na trubku. Když předal vládu svému tehdy osmnáctiletému synovci Františku Josefovi I., odešel na penzi a až do své smrti žil na Pražském hradě.
V letech 1852–1858 se Ferdinand Dobrotivý výrazným finančním příspěvkem zasloužil o obnovu nejvýznamnější kopaninské památky – rotundy svaté Maří Magdaleny. Tuto skutečnost připomíná pamětní deska zhotovená z patinované mědi podle výtvarného návrhu sochaře Václava Nováka.
Text: Petr Vokáč
Foto: archiv ÚMČ Praha – Přední Kopanina, Jan Hlaváč
Historie Přední Kopaniny
Osídlení v pravěku
První doklady přítomnosti člověka na zdejším katastru jsou spojeny s příchodem prvních zemědělců na naše území na přelomu 6. a 5. tisíciletí před naším letopočtem, tedy v období mladší doby kamenné – neolitu. Důkazy našli archeologové v roce 2002 během výkopových prací v ulici K Prelátům (zastávka číslo 8).
O dva a půl tisíce let mladší pravěké nálezy z Přední Kopaniny pocházejí ze závěru pozdní doby kamenné – eneolitu (doba měděná). Ve druhé polovině 19. století byl poblíž místa, kde se dnes nachází socha svatého Václava, nalezen kostrový hrob kultury zvoncovitých pohárů (zastávka číslo 12).
Nejmladší stopy pravěkého osídlení pocházejí z přelomu starší a mladší doby železné (nejspíše mezi lety 460–380 před naším letopočtem) a byly objeveny poblíž mostu klenoucího se nad ulicí Do Roklí (zastávka číslo 5).
První písemná zmínka
Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1285, kdy 1. dubna prodává konvent benediktinského ženského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě vinici pod Petřínem klášteru v Plasích (cisterciácký klášter severně od Plzně), a to za 35 hřiven čistého stříbra (jedna hřivna je zhruba 250 gramů). Tato cena představovala poměrně velkou sumu peněz, což svědčilo o významu celé transakce, u které byl jedním z mnoha svědků i první obyvatel Přední Kopaniny známý jménem – „Budislaus de Copani“ (Budislav z Kopaniny). Kde konkrétně žil, to bohužel nevíme, ale spolehlivě víme, že obec už ve 13. století nesla jméno Kopanina.
Kopaninská tvrz
Zdejší osídlení ovšem musí nepochybně sahat před polovinu 12. století. Centrem osady byla rotunda s kurií – zemědělským panským dvorem. Doklady osídlení tvořené hlinitými vrstvami s úlomky opukových kamenů a raně středověkou keramikou 12. století pocházejí z bezprostřední blízkosti rotundy sv. Maří Magdaleny, kaple sv. Ludmily a Marty a kolumbária. Poloha opevněného sídla ani jeho konkrétní podoba bohužel nejsou známy. Sídlo se pravděpodobně nacházelo v jižním či jihovýchodním sousedství románské rotundy, tedy v prostoru centrální části pozdně středověké obce, kterou je možno lokalizovat do místa rozparcelovaného hospodářského dvora v okolí dnešního Hokešova náměstí.
Podle ústní tradice a starší literatury se v místě, kde byl později jezuitský dvůr, dříve nacházela kopaninská tvrz. Čtvercový půdorys je jediným urbanisticky uceleným útvarem obce a jeho pravidelná dispozice odkazuje na možný fortifikační charakter. Dvůr mohl být založen již v průběhu 13. století v těsném sousedství románské rotundy a dosud nelokalizovaného feudálního panského sídla z 12. století. Stavbu dvora dokončil až jezuitský řád, který se ke zdejšímu majetku dostal po konfiskacích v roce 1572. K nejvýznamnějším částem dvora patří barokní brána s jezuitským znakem zachovaná do dnešních časů.
Vesnice ve středověku
V období před husitskými válkami vlastnila jednu část obce kapitula sv. Víta a druhá část byla v soukromých rukách. V letech 1363–1372 tak patřila například Janovi ze Smilovic a z Kopaniny, následně v letech 1386–1392 Závišovi z Míkovic a Kopaniny a od roku 1392 do roku 1406 Václavu Šraňkovi. Po něm v roce 1406 zdejší ves převzal jeho syn Mikuláš, ale už o dva roky později byla v držení Jindřicha ze Ziegelheimu. Ten v roce 1408 Kopaninu prodal i s tvrzí staroměstskému měšťanovi Albertu Chotkovi. Zmínka o této transakci je prvním písemným dokladem o existenci opevněného sídla ve vsi.
Jezuité na Přední Kopanině
Poplužní dvůr i s tvrzí náležel v průběhu 16. století klášteru sv. Kateřiny na Novém Městě a byl takto zapsán v roce 1543 do desek zemských (dvůr i tvrz jsou uváděny jako opuštěné). Následně v roce 1566 prodává převor kláštera sv. Tomáše na Malé Straně a sv. Kateřiny zdejší poplužní dvůr i pustou tvrz úředníkovi desek zemských Izaiášovi Velíkovi ze Šonova. Ten v témže roce kupuje od kapituly sv. Víta za 180 kop grošů a sedm kop ročního úroku další zdejší pozemky a vzápětí začíná stavět nový dvůr.
Dvůr mu však byl císařským dekretem v roce 1572 zkonfiskován a ještě téhož roku Maxmiliánem II. darován i s kostelem sv. Maří Magdaleny jezuitské koleji u sv. Klimenta na Starém Městě pražském. Kopaninský dvůr se tak stal vůbec prvním majetkem jezuitů na našem území zapsaným do desek zemských. Jezuité však v Přední Kopanině získali i další majetek náležející původně pražské kapitule a potom augustiniánskému klášteru u sv. Tomáše. Byly to pozemky, které koupili šest let před získáním samotného dvora, čímž jednoznačně deklarovali zájem o zakoupení pozemků ve zdejší lokalitě. Šlo o pole a porosty sahající až k cestě řečené Juliána.
Po třicetileté válce zmiňuje berní rula v Přední Kopanině pouze čtyři sedláky a dvě pustá stavení – jedno selské a jedno zahradnické. Přibližně o sto let později uvádí tereziánský katastr, že v jezuitské části, která náležela k tuchoměřickému panství, žilo devět hospodářů a jeden mlynář s vlastním mlýnem. Ve druhé části vsi patřící kapitule sv. Víta a příslušné ke chrášťanskému panství jsou zmiňováni tři hospodáři. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byla Přední Kopanina převedena do majetku pražského novoměstského konviktu.
Od 19. století k dnešku
Události 19. století již máme popsány v záznamech prvního zdejšího kronikáře Oldřicha Volfa, který začal psát kroniku v roce 1928 na základě údajů pamětníků. Po něm v jejím psaní pokračoval ředitel základní školy v obci Vlastimil Krajíc a na jeho dílo navázal Miroslav Novotný, který zachytil Přední Kopaninu a její historii na svých komentovaných fotografiích z konce 60. let 20. a na počátku 21. století.
V průběhu 19. století obec správně náležela k tuchoměřickému panství a po první světové válce ke smíchovskému okresu. Jejími představiteli byli nejprve rychtáři a po zrušení roboty v roce 1848 starostové.
Od roku 1945 byl v čele místního národního výboru vždy jeho předseda. Velkým mezníkem se stal 1. červen 1974, kdy byla obec začleněna do Velké Prahy a do obvodu městské části Prahy 6. Revoluce v roce 1989 přinesla demokratické volby, kdy bylo zvoleno nové zastupitelstvo v čele s prvním porevolučním starostou Františkem Macháčkem.
Doprava a školství
Dopravní spojení s městem bylo v první polovině 19. století komplikované, chodilo se pěšky asi hodinu na vlak do Liboce či Vokovic. Situace se zlepšila až s výstavbou silnice do Tuchoměřic (1847), Nebušic a Horoměřic (1882). Po vzniku Československa se obec dočkala prvního autobusového spojení s Prahou.
V této době se nejbližší pošta nacházela v Tuchoměřicích a až v roce 1974, kdy se obec stala součástí Prahy 6, došlo ke změně poštovního směrovacího čísla a Přední Kopanina začala patřit pod nebušickou poštovní pobočku.
Nejbližší obecná škola byla v Tuchoměřicích, měšťanskou školu navštěvovaly děti v Bubenči a později ve Vokovicích. K výstavbě místní školy – nejprve jednotřídní, později dvoutřídní –, která se nacházela v budově č. p. 10 (dnešní pizzerie Da Ezio), došlo až v roce 1901. Škola byla zrušena v roce 1976 a kopaninské děti začaly navštěvovat školu v Nebušicích. V roce 1986 začala v takzvané Akci Z rekonstrukce budovy na ubytovací zařízení a restauraci. V roce 1954 byla v budově na adrese K Tuchoměřicům 1 zřízena mateřská školka, která byla zrušena na počátku 90. let minulého století.
Společenský život
Na přelomu 19. a 20. století se zdejší občané začali silněji angažovat v nových politických či občanských seskupeních. V roce 1896 byl založen tělocvičný spolek Sokol a následně v roce 1899 hasičský sbor. Na počátku 20. století se v Přední Kopanině scházejí příznivci různých politických stran (národně socialistická, sociálně demokratická, agrární a později komunistická) či zájmových sdružení (Spolek pro postavení pomníku padlým, spolek Pokrok atd.). V roce 1934 byl založen fotbalový klub SK Přední Kopanina, který v současné době funguje pod názvem FC Přední Kopanina.
Na tradici chovu koní ve Štěrbově statku (č. p. 16), který je jedním z největších statků v obci, navázal v roce 1967 místní TJ Sokol založením jezdeckého oddílu.
Kulturní život velkou měrou pozvedl divadelní soubor J. K. Tyla, který byl založen po první světové válce a fungoval až do únorových událostí roku 1948. Nová éra ochotnického divadla začala po roce 1968 pod vedením Karla Holečka. Společenský život v obci se tehdy začal slibně rozvíjet, obnovily se tradice, jako je masopust, máje nebo čarodějnice.
Problémy s vodou
Přední Kopanina se vždy potýkala s velkým problémem, který představovalo zajištění dostatečného množství pitné vody pro všechny obyvatele. Do horní části obce se voda nosila nebo vozila z části dolní, kde byly studánky. Až s příchodem techniky se začala voda čerpat pomocí motorů a kopaly se studny opatřené čerpadly. Po první světové válce mělo dojít k vybudování obecního vodovodu, ale pro nezájem některých občanů nebyl projekt realizován.
Druhá světová válka
Hospodářská krize před druhou světovou válkou zdejší obyvatele nezasáhla tak drtivě, jelikož zdejší lomy vyhlášené kvalitní opukou poskytovaly dostatek pracovních příležitostí i v této složité době. Vytěžená opuka se využívala při opravách památkových budov a při výstavbě nových pražských čtvrtí (Hanspaulka, Ořechovka).
Vznik Protektorátu Čechy a Morava a následné vypuknutí druhé světové války rozvoj obce na čas přerušily. Přední Kopanina se stala součástí protivzdušné obrany letiště Ruzyně a na jejím území byla umístěna protiletadlová děla. V tomto nelehkém období vykonával funkci starosty Miroslav Burian, který mnohé občany uchránil před zatčením. Bohužel lidským ztrátám se obec nakonec nevyhnula a někteří občané zahynuli na nucených pracích ve třetí říši, další během náletů na Prahu nebo při květnových událostech roku 1945.
Poválečné období
Po druhé světové válce byl 23. května 1945 ustanoven místní národní výbor, jehož prvním předsedou se stal Josef Štrachal, a život v obci se začal znovu rozbíhat – až do únorových událostí roku 1948, nastolení komunistického režimu a nástupu kolektivizace. Přestože někteří místní rolníci zpočátku úspěšně odolávali nátlaku, aby vstoupili do jednotného zemědělského družstva, jeho vzniku v roce 1950 nezabránili. Družstvo bylo později sloučeno s družstvy z Nebušic a Horoměřic (JZD Rudá záře Horoměřice, farma Přední Kopanina). Podobně místní národní výbor převzal do správy opukový lom, truhlářství, autoopravnu, opravnu obuvi, opravnu televizorů a krejčovství.
V 50. letech se obec velmi pozvolna rozvíjela. V roce 1955 vznikla požární zbrojnice, garáže pro Obvodní národní výbor Praha 6 a bytová jednotka. V Akci Z se také opravila sokolovna na koupališti a požární nádrž.
Šedesátá léta přinesla opravy místních komunikací a v roce 1969 byla opravena kaple sv. Ludmily a Marty, ve které vzniklo kolumbárium. V tomto období mírně klesl počet obyvatel, neboť roku 1968 byla k Praze 6 připojena osada Padesátník. V roce 1976 začala výstavba nové prodejny potravin a koncem 80. let byla zahájena rekonstrukce bývalého hostince U Vosků (ulice K Tuchoměřicům 45) na ubytovnu, kanceláře, tělocvičnu, místo pro služby (mandl, fotokomora) a jednu bytovou jednotku.
V roce 1985 proběhly oslavy sedmistého výročí první písemné zmínky o obci. K výročí byly vydány pamětní medaile a zasloužilí občané obdrželi čestná uznání.
Text: Vojtěch Kašpar, Lenka Linhartová, Miroslav Novotný, Petr Vokáč
Foto: archiv ÚMČ Praha – Přední Kopanina